Ještě před tím, než světová finanční krize začala výrazněji ovlivňovat tuzemský trh, byla dvě ze tří nově registrovaných vozidel v České republice ojetá, tudíž registrující uživatel nebyl prvním majitelem vozu. Následný vliv ekonomické recese na kupní sílu domácností tento (ne)poměr pravděpodobně ještě zvýrazní a to na několik let dopředu. Nejnovějším trendem mezi spotřebiteli je vybírat automobily z internetových katalogů ojetých vozů, tedy z portálů, které na svých stránkách soustředí inzerci všech nebo většiny českých autobazarů a soukromých prodejců zároveň. Tyto katalogy zprostředkovávají kupujícímu komplexní přehled o stavu na trhu ojetin, o dostupných vozech a jejich cenách a jsou tedy z pohledu úspory času nesmírně praktické. Jedním z takových portálů je například ucar.cz, provozovaný firmou Interbit, který je prý díky své spolupráci s více než 300 českými autobazary největší databází aktuálních nabídek ojetých aut a v tuzemsku. S vysokým podílem ojetých aut na českém trhu s automobily je znepokojivé, že údajně každé čtvrté auto zde prodané je úředně omlazené a každé desáté má pozměněné identifikátory. Přibližně půl milionu aut na českých silnicích jezdí s falešnými doklady nebo padělanými identifikačními znaky. Vzhledem k této situaci se vyplatí nejvyšší míra obezřetnosti při nákupu ojetého vozidla. Nekalé praktiky, jejichž cílem je zamlčení poruchy automobilu nebo maskování předchozí havárie, jsou na denním pořádku. Většina doporučení se shoduje, že je k prohlídce ojetého vozu žádoucí s sebou přivést automechanika, neboť laik často nemá šanci vlastními smysly rozpoznat stopy předchozího bourání. Nejtypičtějším podvodem proti kupujícímu je tzv. stáčení tachometru. Je tak rozšířené, že pravděpodobnost, že narazíte na tachometr se skutečným počtem ujetých kilometrů je malá – stáčí se o desetitisíce, ne-li statisíce kilometrů. Stáčení tachometru je přitom těžko prokazatelné. Spíše než uvažovat, zda je tachometr stočený či ne, je lepší mít na paměti, že soukromé auto najede ročně mezi 15 a 20 tisíci kilometry, firemní vůz může najet až 50 tisíc. K firemním vozům jsou jejich uživatelé zároveň obvykle méně šetrní než k vlastnímu autu. Dalším nešvarem je padělání roku výroby ojetiny. Rok výroby se uvádí v, nebo šifruje do, kódů na sklech, bezpečnostních pásech, sedadlech, různých plastových dílech, či na nádobkách provozních kapalin. V prvé řadě musí všechny kódy ukazovat na týž rok, jinak je část vozu vyměňovaná po havárii. Společnost Cebia, s.r.o. nabízí soukromým kupujícím ověření roku výroby ojetého vozu za 100 Kč vč. DPH. V neposlední řadě se často zamlčují předchozí havárie vozidla, při kterých pravděpodobně došlo k četným poškozením, která se mohou projevit až po koupi ojetiny. Stopy po maskování bouračky lze vyčíst z nepatrných nedokonalostí na laku vozidla, podle tmelení karoserie (originální tmelení spojů a svár nelze po opravě či výměně dílu obnovit), dle stavu interiéru (zejména dle opotřebení volantu, spojky, řadící páky – při 50 tisících kilometrech by neměly být výrazně opotřebovány, struktura povrchového materiálu musí být zachována, naopak po 250 tisících už jsou potahy řadící páky znatelně poškozeny; pod přístrojovou deskou mohou být stopy bahna svědčící o zatopení vozidla, apod.) Zajímavým poznávacím znamením je kontrolka airbagů: po otočení klíčků by se všechny kontrolky na přístrojové desce měly rozsvítit současně a pak po jedné zhasínat. Pokud zhasnou všechny naráz nebo alespoň dvě společně, znamená to, že s nimi bylo manipulováno a jedna je připojena na jinou, airbagy byly v minulosti vystřeleny. Kateřina Boušová uvádí ve svém článku nesčetné množství detailů, kterým je potřeba věnovat pozornost.