V zásadě můžeme způsob vytápění rozdělit podle fyzikálního principu na dva způsoby: * konvekční vytápění * sálavé vytápění
Konvekční vytápění je tvořeno topným tělesem (například radiátorem), jehož úkolem je ohřívání okolního vzduchu. Protože teplý vzduch je lehčí než chladný, stoupá vzhůru, aby se po ochlazení od stropu, stěn a předmětů v místnosti opět vracel k topnému tělesu. Prouděním se tak postupně ohřívá vzduch v celé místnosti a předává teplo stěnám a předmětům v místnosti.
Sálavé vytápění (infra vytápění) je tvořeno zdrojem, vyzařujícím tepelné paprsky v infračerveném oboru. Tyto paprsky, stejně jako tepelné sluneční paprsky dopadající na zem, procházejí vzduchem, aniž by ho svým průchodem zahřívaly. Teplo je předáváno stěnám a předmětům v prostoru přímo, prakticky bez dalšího prostředníka - vzduchu. Ten je ohříván teprve následně od zdí a okolních předmětů.
V praxi se oba způsoby vytápění doplňují. Konvekční vytápění (např. radiátorem) částečně také vyzařuje, a sálavý panel vzhledem k pracovní teplotě článku částečně ohřívá vzduch. Zde je však poměr sálavého tepla ke konvekčnímu cca 80% ku 20% i více. Důležitý je tedy poměr, v jakém jeden způsob topení převládá nad druhým.
Co je infračervené záření
Infračervené záření je elektromagnetické vlnění o vlnové délce větší než je vlnová délka viditelného světla, a kratší než vlnová délka mikrovln. Šíří se rychlostí světla - necelých 300 000 km/sec. Výkon vyzařování je přímo úměrný čtvrté mocnině absolutní teploty zdroje. Podobně jako u jiných druhů záření, intenzita tohoto vlnění klesá s druhou mocninou vzdálenosti od zdroje.