Po příjezdu na chatu v odpoledních hodinách jsme byli zavedeni na pokoj. Pokoj cca 4 x 4m s dvojpostelí uprostřed rozdělenou prknem a pérovými matracemi, kde opravdu byla cítit každá pružina zvlášť. Další vybavení pokoje byla skříň, která již něco pamatuje, a televize, kde věčně vypadával signál (v rozmezí cca 2 minut). Velmi nás zaujal rozbitý, skoro bych řekla vypáčený, zámek u dveří. Paní, která nás do pokoje uvedla, na tohle upozornění pouze mávla rukou s tím, že zámek funguje, tak co si dělat vrásky.
Sociální zařízení je jedno na celé patro (zvlášť ženy a zvlášť muži). Obsahovalo dvě toalety, dvě umyvadla a u dveří sprchový kout. Nevím jak mužům, ale ženám myslím nebylo příjemné, že při otevření dveří jakoukoliv novou návštěvnicí toalet bylo jako první vidět do průsvitného sprchového koutu. U mužů byl na toaletě proteklý strop. Na druhou stranu na toaletách bylo vždy čisto.
Strava:
Začali jsme večeří prvního dne. U výdejního okýnka podobného ve starých školních jídelnách jsme vyfasovali libovolný počet bramborových knedlíků plněný uzeným na zelí. Poměrně dost nás překvapilo, že nebyl absolutně žádný výběr z jídel. Podávalo se prostě jedno jídlo a kdo měl s ním nějaký problém, měl smůlu. Ti, kdo se snaží jíst zdravě, nebo vegetariáni (což je v současné době normální) mají holt smůlu. Žádné alternativy nejsou k dispozici.
Snídaně - měla probíhat od 8:00 - 9:00. Ke snídani dle slov recepční mělo být vše, na co si vzpomeneme, formou švédských stolů. Při našem příchodu do jídelny v čase 8:10 jsme se koukali na dva téměř prázdné zřejmě obložené talíře se salámi a sýry. Zbylo pár rohlíků a košíček s másílky a malé džemíky, košík s jedním druhem lupínků, hrnec granulovaného čaje, jeden pecen krájeného chleba a krájené koláče. V 8:30 byl doplněn jeden obložený talíř, u kterého se strhla skoro bitva. Lehce znechucená stávající situací jsem si šla nalít alespoň kávu na spravení nálady. Mléko došlo. Nalila jsem si hrnek a chlapík za mnou měl tu smůlu, že kafe sladím - v mističce byla poslední malá lžička cukru, který jsem si vysypala do hrnku. Mělo divnou chuť, kávu mám velmi ráda, ale vypila jsem jen půlku. Že by nedostatek cukru? Uvidíme.
Oběd - svíčková s knedlíkem. Pro milovníky české kuchyně dobré, pro sportovce, vegetariány a zdravě stravovací šílence k ničemu. Každý víme, jak moc se můžeme po svíčkové hýbat. Nejkratší cestou do postele :) Takže pro adrenalinový víkend ne moc praktické. Bohužel - stejně jako ostatních jídel - nebylo na výběr. A jelikož je člověk uprostřed hor, hledat někde nějakou sámošku není úplně jednoduché.
Večeře - začínala v 18:00, přišli jsme v 18:10 a kuchař byl již na odchodu. To by nebyl problém, kdyby ale jídlo nevydával výdejním okýnkem. Měli jsme zapečené francouzské brambory s uzeným. Chuťově byly celkem dobré, až na to, že kuchaři těžce ujela ruka s pepřem. My dospělí bychom si s tímto problém hravě poradili s pomocí něčeho na pití, horší to ale měli děti. Pochybuju, že do některého dítěte tyto přepepřené brambory nějaký rodič dostal (o vegetariánech tentokrát ani nemluvě). Nedovedu si představit, že bych tuto situaci absolvovala třeba s dvouletým dítětem - nevím, kde bych v tuto hodinu scháněla pro malého nějaké poživatelné jídlo. 18:20 využil můj přítel možnosti si přidat, protože ta kostička 10 x 5cm brambor pro velkého chlapa moc nestačí. Kuchyně už byla zhasnutá a nikdo v ní nebyl. Naštěstí se podařilo odchytit slečnu obsluhující u baru/recepce v jednom, aby našla velkou troubu v kuchyni a mému příteli přidala další čtvereček brambor. Potřetí jsme tam již nešli. Chtěla jsem si spravit chuť dobrou, horkou, sladkou kávou s mlékem. Jelikož nechyběla žádná ingredience, zajásala jsem a tento lahodný mok si umýchala. Pouze mě zarazila barva :-O Po nalití mléka do kávy lehce zezelenalo. Rozhodla jsem se tento varovný signál ignorovat, ale po vypití půl hrníčku jsem lehce zezelenala já.
Snídaně - třetí den našeho pobytu končil snídaní a vystěhováním se do 10:00. Snídaně byla stejného typu (opět bitva o rohlíky), chyběl jen koláč. Kávu jsem obešla obloukem a spokojila se s granulovaným čajem nevalné chuti. Nacpali jsme se rohlíky, sbalili kufry a s myšlenkou "tady nás už neuvidíte" jsme jeli na přidruženou chatu Relaxa, kde se měla konat poslední aktivita - lukostřelba a nízkolanové centrum.
Bazén - bylo nám řečeno, že je nonstop k dispozici a je vyhřívaný. Bylo nám doporučeno ho po každém použití přikrýt plachtou, aby teplo neutíkalo. Po našem příchodu do místnosti, které na fotce na webových stránkách chaty Orientky vypadala tak malebně, jsme rozhodně nenabyli pocitu, že je jakkoliv vyhřívaná. S doufáním, že v bazénu bude líp, jsme hupli do totálně ledové vody. Ten také vyhřívání neviděl už dlouho. Hlavně že byl z 2/3 zakrytý plachtou. Jelikož jsme zhodnotili, že tady moc dlouho nevydržíme, s plachtou jsme se nepachtili a udělali těch pár temp (byo jich tuším pět na délku). Vzhledem k tomu, že voda obsahovala tolik chloru, že jsem se bála, že mi slezou vlasy, okolí bazénu bylo poněkud "šmucik"
Závěr:
S dojmem "nikdy víc", zklamání a trošku i podvedeni (naštěstí jsme tento pobyt měli ze slevového serveru, platit za tohle plnou cenu, řešili bychom to asi jinou cestou než je recence na internetu) jsme se rozhodli zveřejnit naše zážitky jak z této události, tak i z jiných, které jsme absolvovali dříve a které ještě absolvovat budeme. Musím podotknout, že jsme v minulém týdnu viděli na slevovém serveru opět stejnou nabídku od majitele Orientky (na lyžařský výcvik) a když Jirmi napsal varující zprávu pro případné nic netušící zájemce, byl nemilosrdně smazán.