Od malička s náma doma žila zvířata, ale coby malé dítě jsem chtěla mít své zvířátko. Nejdříve náš práh překročily žáby (drápatky). Možná z jejich "nenáročnosti". Ale nedalo se s nimi mazlit. Později šli drápatky z domu a nahradil je křeček, měla jsem pocit, že je mu smutno, tak jsem mu jako malé nezkušené dítě pořídila kamaráda. Za pár měsíců bylo křečků plné akvárko. Za další čas je nahradilo morče a pak ještě pár morčat dalších. Když mi umřelo moje nejmilejší morče, máma už mi zatrhla další hlodavce. Celou dobu jsem však po hlodavci toužila. Až mě pak jednou kamarádka přivedla na potkana. Před dvěma lety jsem si tedy pořídila svého prvního potkana ze zverimexu. Byla to statná 500g kapucínka (foto). Mause semnou byla takřka pořád. Jezdila semnou v autě, kde měla pod zadním sedadlem svojí skulinku. Byla s námi i stanovat na Šumavě. Bohužel mi v létě 2005 drasticky zemřela a já jsem se s tím nemohla hodně dlouho smířit. Teď už mi dělají radost zatím 3 potkánci a za nic bych je nevyměnila. Jsou to milá zvířátka, ale také dokáží hoodně zlobit. Začala jsem se o potkany zajímat víc a proto také vznikly moje stránky. Najdete tady ruzne rubriky, odkazy a rady. Stranky jsou vesmes o mych potkanech, neporadam zadne souteze ani nic podobneho je to stejne vsechno podvod. Jako ve vsem.