Hned na úvod je třeba říci, že pilotáž běžného rekreačního RC modelu není nic zvláště těžkého, co by vyžadovalo speciální talent. Může se to naučit každý. Ale přece jen je tu počáteční období, kdy novopečenému pilotovi musejí „přejít do krve“ základní reflexy a pilotážní návyky. Musí se naučit, jak zatáčet vlevo a vpravo, co je nahoru a dolů, jak pracovat s plynem. Uvědomte si, že se letadlo pohybuje v trojrozměrném prostoru a navíc polovinu doby letí směrem od vás a polovinu doby proti vám – tj. jako kdybyste za volantem auta polovinu doby couvali. Také reakce modelu na pohyby ovládacích ploch (kormidel) je "trojrozměrná" a i prostá zatáčka ve vodorovném letu vyžaduje správně koordinovanou práci s křidélky, směrovkou i výškovkou - každý pohyb ve správný čas, ve správném směru a se správnou velikostí... Rozhodně doporučujeme, abyste s rc modely začínali pod dohledem zkušeného pilota - to je nejlepší a nejdůležitější rada, jakou může začínající pilot dostat. Výborné je dvojí řízení s vysílači propojenými kabelem a skoro stejně dobré je trénovat nejprve na PC simulátoru, hezky doma, v teple a klidu u počítače. Zatímco sám se naučí bez problémů létat řekněme jeden z tisíce, s pomocí zkušenějšího kolegy a PC simulátoru se nenaučí létat jeden z miliónu. Zkušený pilot vám model zalétá a vytrimuje, může vám předat řízení v bezpečné výšce "o tři chyby výše", kde se naučíte létat zatáčky i rovně, aniž byste zpočátku museli riskovat sólový vzlet nebo přistání. Prostě jako ve skutečné škole létání...I tam nezačíná novopečený pilot rovnou v kokpitu nadzvukové stíhačky, ale nejprve "hobluje" hodiny a hodiny na simulátoru, poté ve cvičném letadle pod dohledem zkušeného instruktora, poté přijde první sólový let atd. atd.... Jak vypadá vhodný model pro začátek? Neměl by být příliš drahý, složitý ani křehký. Spíše větší, protože větší model je lépe vidět, a lépe se tak odhaduje jeho poloha ve vzduchu. To, že menší model snáze "uřídí" je poměrně rozšířená začátečnická pověra, ale je to spíše skoro přesně naopak. První rc modely letadel by měly mít slušnou vrozenou stabilitu, ale neměly by být přestabilizovaný, protože potom špatně a neochotně reaguje na řízení, a vy byste si zvykli mohutně "kormidlovat", což by neobyčejně ztížilo přechod na rychlejší a obratnější pokračovací model. Velmi důležité je, aby měl nezáludné chování při přetažení; měl by být schopen bezpečně létat poměrně pomalu. Měl by mít přiměřený nadbytek výkonu motoru, ale ne přílišný, protože podmotorovaný i přemotorovaný model vyžadují zkušeného pilota. Volba typu by také měla odrážet vaši představu o tom, s jakými dalšími modely budete chtít dále létat. Máte-li rádi větroně, logicky byste měli začínat s větroněm nebo ještě spíše s motorovým větroněm. Směřujete-li k akrobatickým letadlům a maketám, je vhodné začít s cvičným hornoplošníkem; pokud vám učarovaly malé modely do haly nebo do parku, jsou tu cvičné park-flyery...
Cvičné hornoplošníky se spalovacím motorem (i elektromotorem) představují velmi vhodný začátečnický model - zvláště, pokud se dále chcete věnovat akrobatickým modelům nebo polomaketám či maketám. S takovým modelem se naučíte vše potřebné o vzletech a přistání na podvozku i základy akrobacie. Samozřejmě budete potřebovat upravenou vzletovou dráhu. V naší nabídce najdete modely Bonnie 20 nebo Sonic (na spalovací motor 3,5 – 4,6 ccm). Větší modely pro začátečníky jsou třeba Excell 2000, Canary, Tiger Trainer Mk.III, Easy Trainer, Classic pro spalovací motor 6,5 ccm. Nemusíte se bát ani velkého Traineru 60 na motor 10 ccm. Nechybí ani modely s elektrickým pohonem - opět Bonnie 20, Electric Trainer, Liberty 182, Classic EP, Mentor... RC vrtulníky
RC modely vrtulníků vznikaly pravděpodobně již od samých počátků historie letectví a leteckého modelářství; doloženy jsou již ve 14. století v Číně - mnohem mnohem dříve, než v roce 1939 ve Spojených státech vzlétl první plně řiditelný vrtulník v dnešním slova smyslu, Sikorsky VS-300. Vždy šlo o volně létající modely, většinou s pohonem gumovým svazkem. Dálkově ovládaným modelům se začalo dařit až na sklonku 60. let, v době, kdy byly k dispozici spolehlivé a výkonné spalovací motory s žhavící svíčkou a především vícekanálové proporcionální RC soupravy, bez nichž si nelze řízení vrtulníku představit. Zatímco v roce 1968 stačil na první soutěži jednomu z průkopníků, legendárnímu Ing. Schlüterovi, k vítězství skok ve stylu bratří Wrightů do výše dvou metrů s třívteřinovým visením, v dnešní době si můžeme vybírat z obrovské nabídky modelů, které umějí mnohem více, než skutečné vrtulníky. Od miniaturních pokojových "prcků" až po modely s průměrem nosného rotoru přes dva metry schopné nosit třeba filmovou kameru, modely s pohonem elektrickým nebo spalovacím motorem, modely se zjednodušeným ovládáním pro každého rekreačního letce, modely pro klasickou i extrémní 3D akrobacii, makety...
Na rozdíl od modelů letadel, kde i přes ARF "epidemii" stále vzniká slušná část modelů dle plánků z "ničeho", z balsových prkének a smrkových nosníků, je stavba vrtulníku prakticky výhradně založena na stavebnicích obsahujících hotové díly. Je to samozřejmě dáno daleko vyšší náročností, protože ještě ve větší míře než modely aut jsou vrtulníky mistrovskými díly jemné mechaniky - a strojní vybavení, materiály a vědomosti potřebné pro jejich zhotovení přesahují možnosti prakticky všech modelářů.