Slzy motýlů
Blog plný povídek, které mohl napsat sám život. Povolte uzdu svým emocem a ponořte se do příběhů, které se staly nebo naopak mohly stát....Jsem šestnáctiletá holka, a může se zdát, že o životě vím velké houby.. Může to tak být, ale také to tak být nemusí.. co víc říct? Utvořte si názor sami. Za každý váš názor, ať kladný či záporný, vám moc děkuju, protože díky tomuhle se můžu pohnout dál a kdo ví? třeba podávat lepší výkony. Děkuju vám za to.
Vaše reetri...
Pokud by vás zajímalo cokoliv bližšího týkající se mé osoby, napište mi vzkaz, nebo emajl. Určitě vám odepíšu...
Ukázka nejčtenější povídky Jahodovej strom:
"Kájo postarej se o Vendulku, jsem vedle!" usmála se na svou malou dceru Jana. Zamračila jsem se. Vendy jsem měla ráda a nic proti ní neměla. Jen mi vadily způsoby její matky. "Sundej jí i ty botičky!" houkla ještě z obýváku, posadila se k obloženým chlebíčkům a začaly s mámou probírat vesnické drby. Za chvíli přicupital Roman: "Ukaž. Pomůžu ti.." vzal svou dcerku jemně do náručí, posadil ji na koberec a boty sám sundal. Pozorovala jsem ho se zájmem. Takový obětavý táta. Já ho nikdy neměla. Nebo.. vlastně měla, ale nezajímal se o nás.
"A co ty Kájo. Co škola? Teď jsi vlastně už středoškolačka co?" usmál se.
"Začínám si zvykat.. ale budu potřebovat čas.. Romane klidně můžeš jít.. Já se o malou postarám, běž za ostatníma."
"Ale přijď za námi.. jsou to přece tvoje narozeniny," pohladil mě po ruce, vděčně se usmál, poděkoval a odešel. Koukala jsem se za něj dlouho a neubránila se myšlenkám, jaký by to asi bylo, kdybych to byla já, kdo by mu porodil malou dcerku. Jana má toho nejúžasnějšího muže na světě.. a neváží si toho.
Už odmalička jsem se lišila od svých vrstevníků. Vždycky mě lákali starší muži. Nezajímali mě spolužáci. Ti věční pubertální maniaci, kteří se smáli každé kravině a všechno obrátili v dvojsmysl.. Já vždycky toužila po opravdovém muži! Muži! A tím byl Roman. Nemohla jsem mu říkat strejdo, protože to on nebyl.. Byl to nějaký vzdálený příbuzný mého táty. Nikdy jsem mu strejdo neřekla, protože by se mi to příčilo. Poutal mě k němu velký cit. Bylo mi šestnáct a Romanovi čtyřiatřicet. Se svými pocity jsem se svěřila jedinému člověku na celé zeměkouli. Patricii. Nejlepší kamarádce. "Bože Karolíno! Musíš na něj zapomenout. Má svou vlastní rodinu. Dokonce i dítě a navíc je něco jako tvůj příbuzný.. Vy spolu prostě nemůžete být! Chápeš? To.. to nejde! K tobě evidentně nechová stejný city jako ty k němu!" Ale to já přece všechno vím! Jenže je to tak strašně těžký!
"Dáš mi jednoho krtka?" otvírala dvířka klícky Vendulka a užuž chňapala jedno moje morče do ruky.
"Né! To teda nedám!" lekla jsem se jejího činu a rychle dveře zavřela, "hele! Koukni na toho plyšáka, že má roztomilý oči! A je tak smutný!" snažila jsem se odvést pozornost od mých malinkých chudáčků.
"A proč je smutný!" málem se rozbrečela a uchopila medvídka do baculatých ručiček.
"No teď už není.. Má tebe," usmála jsem se a špičkou prstu se dotkla jejího nosu, přitom řekla něco jako "tydýýt!" načež se strašně rozesmála.
"Já chci nahoru!" hodila medvídka na zem a chytila se pevně železného žebříku poschoďové postele.
"Ne Vendulko. Tam se nechodí. Ještě bys spadla. Polez dolů!" zamračila jsem se. Marně. Vendulka mě neposlouchala. Takový adrenalin! Vyšplhala až na poslední příčku.
"Polez dolů!" podepřela jsem jí záda, aby udržela balanc.
"Jé! Tady je taky jeden medvídek! Taky je smutný! Musím za ním!"
"Ne! Vendul! Ten není smutný! Ten smutný teprve bude.."
"Chci ho!" prudce vstala a BUCH! do hlavy. Následoval nekřesťanský řev.
"O bože! A to ti patří! Nemáš lozit tam kam nemáš!" zakroutila jsem hlavou a uchopila ji do ruky.
"Nech mě! Jsi na mě zlá!" křičela přes slzy.
"Dostaneš na zadek!" už mi lezla krkem.
"Co se tu stalo! Cos jí udělala?!" vytrhla mi Vendulu z rukou Jana.
"Nic. Praštila se do hlavy jak lezla nahoru na postel!" snažila jsem se vysvětlovat.
"Mělas na ní dávat pozor!" ječela na mě přes řev té malé..........
Tip: nejlepší výběr dovolených 2024
Napište (nechte si napsat) recenzi. Hodnocení a kritika webu Web-Recenze.cz | Reklama zde