Slzy motýlů
Jsem šestnáctiletá holka, a může se zdát, že o životě vím velké houby.. Může to tak být, ale také to tak být nemusí.. co víc říct? Utvořte si názor sami. Za každý váš názor, ať kladný či záporný, předem moc děkuju, dáváte mi šanci pohnout se dál a kdo ví? třeba podávat lepší výkony. Děkuju vám za to.Pokud by vás zajímalo cokoliv bližšího týkající se mé osoby, napište mi vzkaz, nebo emajl. Určitě vám odepíšu... S pozdravem Vaše reetri.
"Tajemství večera"
Pozoroval postavy hledící dolů, do černé jámy. Když zavřel oči, slyšel pouze líbivou, ale hodně smutnou melodii a vzlykoty zklíčených lidí. Nešel k nim. Zůstal stát opodál a mlčky koukal na spouštějící se rakev. Jak rychle člověk zmizí z našich životů, pomyslel si. Otočil se a posadil na protější lavičku. Bylo mu chladno na ruce, tak si je schoval do zimního kabátu. Nebe bylo tmavé a padaly z něj chladné vločky. Chodíval sem poslední dobou často. Tady se cítil dobře. Ticho ho odreagovávalo a uklidňovalo. Možná sem chodil, protože by ho na tomhle místě nikdo nehledal.. Zástupy lidí se rozešly a u rakve stála jenom jedna starší žena. Koukala mlčky na hrob. Honza ji pozoroval a přemýšlel, co se jí asi honí hlavou. A co se může honit hlavou člověku, který přijde o blízkého? O své druhé já? O polovinu sebe samého? Nikdy tohle nezažil a byl za to rád.
Ucítila jeho pohled a podívala se jeho směrem. Chtěl se pousmát, ale nebylo by to vhodné. Pozoroval ji tak dlouho, dokud nekývla hlavou na pozdrav. Pak zkusil mírně rozšířit koutky úst. Vytáhla kapesník, hlučně se vysmrkala, zavrtěla hlavou a byla ta tam. Stočil pohled na protější hrob. „Anna Martinková narozená 14. 12. roku 1987 a zemřela 7.2. 2003.“ Vyvalil oči. Zemřít tak mladá. Bylo mu Anny líto. Všiml si ještě: „Zemřela tragickou smrtí.“ Bylo mu z toho smutno. Kdoví, jak to tehdy bylo a kdoví, kolikrát se s Annou možná potkali. Anně by bylo dneska tolik co Honzovi. Tyhle myšlenky ho rozesmutňovaly. Zavřel teda oči a zkoušel myslet na Kamilu. Měl ji moc rád, ale poslední dobou si nebyl ničím jistý. Svými pocity, svým já.. Nevěděl. Bál se, že se nezná. Potřeboval být prostě chvíli sám. Zvedl se vítr a začalo se stmívat. Proto se raději zvedl a chtěl jít domů, naposledy pohlédl na Annin hrob. Několik kroků se vzdálil, ale pak se dynamicky shýbnul pod lavičku. Hypnotizoval zmrzlé listí. Zdálo se mu to, nebo tam vážně něco leželo? Chvatně listí odhrnul a zíral na starou knížečku. Neváhal ani minutku, uchopil ji do rukou a rozběhl se domů. Ani se nezastyděl. Jeho tužba přečíst si to, byla daleko silnější než všemožné zákazy z dětství. Někdo to tam evidentně schválně zašil.. Jeho smůla.. Honza na to přišel.. Vyhrál.. a jeho cenou je právě tohleto.
Byl promrzlý až na kost. Vlezl si s knížkou do postele a na Kamilu rázem zapomněl. Věnoval se teď pouze onomu tajemnu. Zdálo se, že to byl deníček...Překvapilo ho písankově úhledné písmo. Komu to asi patří? Nějakému stejnému bláznovi, jako je Honza? Někomu, kdo tam posedává po večerech a pozoruje plápolající plamínky svíček zapálené těmi, kteří dávají najevo, že na své milované pořád myslí? A právě o svých pocitech a dojmech, z tohoto zvláštního místa, píše do deníčku? Pousmál se. Kdo by se mu v dnešní době svěřoval?
Když listoval stránkami, cítil se strašně zvláštně. Knížka byla cítit pachem hniloby. Jak dlouho to tam vlastně leželo? Copak si toho všiml on jediný? Blbost.. Tak v tom případě je pouze jen on, ten nevychovaný.. Copak to nikoho nelákalo? Mrtví to přece nikomu neřeknou.. Nebo si to možná přečetla už spousta lidí, ale našli odvahu vrátit deník na místo, kde ho našli.. To on by v žádném případě nedokázal. Zamiloval se do něj. Je to poklad. A jen jeho poklad!
Písmo bylo úhledné, ale místy rozmazané. Přemýšlel čím. Deštěm? Nebo snad slzami? ..
Tip: nejlepší výběr dovolených 2024
Napište (nechte si napsat) recenzi. Hodnocení a kritika webu Web-Recenze.cz | Reklama zde