"můj koutek"
Co je láska?Už stovky let se ji básníci a myslitelé, spisovatelé a zpěváci pokoušejí vyjádřit ve svých básních, knihách a písních, nejrůznější náboženství k ní vyzývají.
Lidé se pokoušejí lásku rozpitvat na její jednotlivé prvky:
Láska je soubor chemických reakcí v těle, konstatují biochemici.
Láska je romantická smyšlenka, tvrdí historici.
Láska je nezbytná proto, aby páry spolu zůstaly a vychovaly děti, prohlašují evoluční vědci.
Láska je souhrnný pojem pro nespočet lidských citových vazeb, vysvětluje slovník.
Láska je to největší v životě, říkají všichni zamilovaní a milující.
V době dospívání poznáváme lásku, která je poněkud jiná než bezpodmínečná láska, kterou většina rodičů miluje své děti. Rodičovská láska – v ideálním případě – obklopuje děti a chrání je bez výhrad. Láska, kterou zakoušíme v době dospívání, začíná většinou zamilovaností, tedy jistým stavem poblouznění, které je člověku vlastní. Jsme-li zamilovaní, nemáme na celém světě oči pro nikoho jiného než pro toho, koho milujeme. K této lásce patří i sexualita. I láska těch mladých lidí, kteří spolu ještě sexuálně nežijí, je láskou sexuální.
Neustále hledáme ideální lásku. Ale láska, která odpovídá našim představám o ideální lásce, se většinou značně podobá bezpodmínečné lásce rodičů, kterou jsme poznali nebo po které jsme jako děti toužili. Rodiče přijímají své dítě takové, jaké je. A v tom je právě ukryt zdroj všech budoucích zklamání a soužení, ale i nových možností a nových začátků.
Toužíš a potřebuješ být milován takový, jaký jsi. Jenže současně se snažíš zakrýt to, jaký skutečně jsi. Sám ses nepřijal takový, jaký jsi. Díváš se na sebe velice kriticky, zavrhuješ mnoho svých vlastností. Na jedné straně se snažíš vypadat co nejlépe a raduješ se ze své lásky, na druhé straně máš neustálé obavy: Co si počnu, když mi ublíží, když mě opustí, když na mě zapomene? Láska za sebou neustále vleče strach ze ztráty. Kdo má lásku, může najednou mnohé ztratit – svého partnera i sám sebe.
Láska je však úžasná. Být obdarován láskou nejen kvůli svému vzhledu, být uznáván takový, jaký jsem, být považován za žádoucího, aniž bych musel naplnit náročná očekávání, být milován jen proto, že jsem hoden lásky, to je to, co skutečně hledáš.
Té opravdové lásce se člověk musí nejprve učit. Je neustálým prolínáním blízkosti a oddálení. Její základ je v tom, že přijímáš svého partnera a vážíš si jeho života, že se odvážíš odevzdat se mu, aniž bys ztratil svou osobnost. Taková láska nepadá z nebe. Někdy se ale přece stane skutečností.
Důležitým předpokladem však je přijmout sám sebe, radovat se ze svých schopností. Mít se rád i v případě, že zrovna nevypadáš dokonale, a také tehdy, když na tom nejsi právě příliš dobře. V takových chvílích nemáš o sobě valné mínění. Pak si sám začneš myslet: “Když to se mnou půjde takhle dál, pak mě ani druzí nemůžou mít rádi!” Vážit si sám sebe je však nevyhnutelným předpokladem k tomu, aby člověk skutečně dokázal milovat druhé lidi, a nemá to nic společného se sobectvím. Kdo je sobecký, stojí sám sobě i druhým v cestě za láskou. Kdo se však má skutečně rád, nebude u ostatních hledat to, čeho sám není schopen, a dokáže lidi přijmout takové, jací jsou.
Jak ji získám?
V období puberty je kontakt s dívkami obtížnější, než tomu bylo dřív, protože se kluci na dívky dívají jiným pohledem a také si přejí prožít s nimi jiné věci. Všechno je složitější, ale současně i lákavější. Jakmile nastane doba, kdy se začínáš zajímat o dívky, a zvlášť o tu jednu, bude ti pravděpodobně připadat těžké se v její blízkosti chovat nenuceně. To pak hledáš v jejích pohledech, gestech i výrocích cosi skrytého, aniž bys vůbec tušil, co za tím skutečně vězí. V zásadě totiž nikdo doopravdy neví, co se v nitru druhého člověka odehrává, na co myslí a co cítí. Vždyť to obvykle nedokážeš rozpoznat ani sám na sobě.
Pokud ses zakoukal do nějaké dívky nebo jsi o ni projevil zájem, budeš v každém případě trávit hodně času přemýšlením, zda je náklonnost i na druhé straně, jaký význam asi měl daný výrok nebo gesto a zda i ty se jí budeš líbit. Největší strach máš možná z toho, že nejsi dostatečně atraktivní. Budeš se ptát sám sebe, co bys měl dělat a jak by ses měl chovat, abys jí nezavdal podnět k odmítnutí, co můžeš učinit, abys všechny své rivaly vyhodil ze sedla – pokud je to pro tebe důležité. A také budeš uvažovat nad tím, jak se jí přiblížit, jestliže k tomu nedojde přirozenou cestou.
I v dnešní době většina dívek očekává, že první krok učiní chlapec. Je to pochopitelné a navíc i pohodlnější: Kdo je tázán, může vždycky odpovědět ano nebo ne a ještě se druhému vysmát, že si vůbec troufl se ptát. Zakusit porážku, dostat košem není pro nikoho příjemné a může to pěkně otřást vědomím vlastní hodnoty. Kromě toho se tak chlapec nepřetržitě vystavuje nesmírnému tlaku a to si dívky málokdy uvědomují.
V současné době ženy a dívky chtějí mít ve všech oblastech života stejná práva jako muži a chlapci, touží ovládat zcela svůj život. Neplatí to však tolik v oblasti partnerských vztahů.
Zdá se, že se většinou stále ještě nedokážeme odpoutat od svých starých vzorců chování. Děti sice nejsou v dnešní době vychovávané tak jako kdysi, ale mnoho starých předsudků se do výchovy nepozorovaně přece jen vplíží. Dívky se podle nich mají pořád považovat za slabé a chlapci za silné a smělé. Tím obě pohlaví popírají jednu část svého já. Všichni přece víme, že i dívky dokážou být silné a chytré a chlapci něžní a citliví. A tak se chlapec neustále souží otázkami “Mám, nebo nemám?” anebo “Jak se vyrovnám s tím, až mě odmítne?”
Chcete domácí mazlíčky? Líbí se Vám želva nádherná, Osmák degu nebo čeští hadi? Nejprve si o nich něco přečtěte.
Napište (nechte si napsat) recenzi. Hodnocení a kritika webu Web-Recenze.cz | Reklama zde