Pocit frustrace vzniká tehdy, když se nám nedaří uskutečnit naše záměry či selžou-li naše představy. Frustrace má jak vnitřní, tak vnější příčiny a může se rozvinout ve všech sférách života, v profesi, i v soukromí. Frustrací je celá řada, od snadno řešitelných, jakými je např. uvíznutí v dopravní zácpě, až po těžké frustrace související s dlouhodobým pocitem osobní nedostatečnosti. Frustrace nejsou vůbec nevinné a jsou za nimi skryté různé nástrahy pro zdraví naší psychiky. Vnitřními příčinami frustrací bývá komplex nízkého sebevědomí a s ním související nízká sebedůvěra a z těchto faktorů plynoucí mnohdy neuvědomělý strach. S těmito komplexy se nerodíme, ale získáváme je působením vnějšího prostředí od raného dětství. K podhodnocování sebe sama můžeme mít také sklony, máme-li dispozice k přehnané sebereflexi a chybí-li nám zdravá sebeláska. Výchova od raného dětství hraje zásadní roli při formování sebevědomí. Na vzniku nízkého sebevědomí se až příliš často podílejí rodiče nadměrnými nároky na dosažení školních a jiných výsledků, srovnáváním svého dítěte s ostatními dětmi, trestáním za maličkosti apod. A tak díky nízkému sebevědomí nejsme později schopni naše záměry prosadit o to spíše, když se nám do cesty postaví nějaká překážka. Po takovém neúspěchu dochází k pocitu marnosti a oslabuje se naše vůle. Tak vzniká začarovaný kruh končící až deprivací, tj. závažným strádáním z nedostatku uspokojení našich potřeb. Dále mohou vzniknout psychosomatické obtíže. Odtud je již krůček k pronikání hluboko uložených nevědomých psychických obsahů do našeho vědomí, které není lehké zpracovat a mohou vést k disociaci (rozdělení) osobnosti. Pokud máte pocity frustrace, je důležité je řešit co nejdříve, abyste se vyvarovali onemocnění, aby vaše duše pocítila úlevu a rozletěla se vstříc spokojenému a naplněnému životu.