Magnolia champaca je stálezelený strom pocházející z oblastí jižní a jihovýchodní Asie a některých částí Číny. Patří do čeledi magnólií a je známá svými výrazně vonícími žlutými nebo bílými květy. Není však využívána jen v kosmetice ale je také pěstována pro své dřevo. Její semena jsou pochoutkou pro ptáky. Vyskytuje se v několika druzích zbarvených od krémové po žlutooranžovou barvu. V Číně se například můžeme setkat s M. champaca var. pubinervia, jejím hybridním kultivarem je zase Magnolia alba. Mnoho hybridních odrůd se pěstuje také v Thajsku. Mezi tyto patří Magnolia liliifera nebo Magnolia coco. V jihovýchodní Asii se tyto květiny používají k různým účelům. Primárně jsou však využívány při obřadech v chrámech, dívky její květy nosí ve vlasech jako zkrášlující prvek a používá se také jako přírodní parfém. Pro svou vůni se tato rostlina dává v místnostech do nádob s vodou a používá se tak jako voňavá dekorace. Slouží také jako dekorace na svatební postele a na věnce. Magnólie není rostlinou, která kvete po celý rok, proto její dekorativní účel je naplněn jen v některých částech vegetačního období. Když ale rostlina vykvete stojí to za to. Její květy jsou totiž jednimi z nejkrásnějších v rostlinné říši. Co se týče stanoviště, tak magnólie má ráda místa s polostínem nebo na přímém slunci. Půda by měla být propustná, obohacená o rašelinu a kompost. Nevhodné je přemokřené prostředí, ve kterém kořeny hnijí a celá rostlina poté umírá. Jinak je magnólie velmi odoloná proti chorobám a škůdcům. Magnólii hnojíme organickými hnojivy, půdu kypříme jen jemně. Je to z toho důvodu, že rostlina má jemné kořeny. V žádném případě magnólie nevysazujeme v blízkosti zabetonovaných ploch nebo asfaltových silnic, neboť sálavé teplo ji neprospívá. Při vysazování mladých rostlin chráníme tyto před namrzáním (například pomocí listí nebo slámy).