Dobřany a okolí
Okolí města bylo vzhledem k výhodné poloze osídleno již v mladší době kamenné. Významné nálezy byly učiněny při stavbě psychiatrické léčebny. Pravěké výšinné sídliště je zjištěno i západně od Hůrky u Šlovic. Z období halštatského se zde našla bronzová nádoba zvaná situla. Z doby laténské byla v okolí města nalezena keramika a pod lesem Vysoká pohřebiště. Rozvoj slovanského osídlení je doložen nalezením pohřebiště využívaného v 10. a 11. stol. severovýchodně od města při cestě ke Šlovicům. Vlastní sídliště příslušející k pohřebišti leželo pravděpodobně v rozptýlené formě na říčních terasách. Archeologicky je dokázáno pro 11. a 12. stol. i přímo v okolí kostela sv. Víta.Předchůdcem města byla raně feudální, nepochybně významná osada položená v úrodné nivě řeky Radbuzy. Osada ležela na důležité cestě spojující přemyslovské správní centrum ve Staré Plzni, dnešním Starém Plzenci, s Německou říší. Nedaleko odtud se na téže cestě od počátku 13. století rozvíjela klášterní fundace v Chotěšově, která se brzy stala nejvýznamnějším mocenským i kulturním centrem širokého okolí. Pro toto období existuje jen velmi málo pramenů. První písemnou zmínku o existenci sídla se jménem Dobřany máme uchovánu k roku 1243 v predikátu Záviše z Dobřan, člena královského doprovodu. Ze skromné informace vyplývá, že Dobřany byly poddanskou osadou patřící zcela nebo zčásti šlechtici Závišovi, který zde zároveň měl své sídlo. Další písemná zpráva je již konkrétnější a dokládá, že nejpozději kolem poloviny 13. století byla osada považována za město. Od počátku je zde doložen kostel sv. Víta, v jehož blízkosti s velkou pravděpodobností stávalo i opevněné vlastnické sídlo. Roku 1259 totiž Jan z Dobřan spolu se svou ženou a tchánem Vikartem z Thumau daroval právo ke kostelu sv. Víta ve městě Dobřany řádu magdalenitek, který zřejmě dlouho předtím uvedl do města. Platy příslušející ke kostelům měly sloužit k postavení řádového domu. Svědkem udělení dalších milostí v roce 1260 byl již dobřanský městský rychtář.Podstatným pro další vývoj byl odkaz, kterým po smrti Jana z Dobřan připadlo město chotěšovskému klášteru. Stalo se tak kolem roku 1265 a záhy poté propukl majetkový spor mezi konventem magdalenitek a chotěšovskými premonstrátkami. Spor byl urovnán roku 1272 ve prospěch premonstrátek, pro trvající neshody však magdalenitky kolem roku 1280 město opustily. Roku 1273 jsou v papežské konfirmaci zboží a práv chotěšovského kláštera Dobřany charakterizovány jako město se dvěma kostely - sv. Víta a sv. Mikuláše - a rynkem. Klášter udělil měšťanům nová práva, mezi nimi snad i právo hradeb, které mohlo být reakcí na poplenění klášterního zboží roku 1278. Město těžilo z výhodné polohy, a přestože jistě citelně utrpělo založením Nové Plzně, udrželo si i poté význam tržního centra pro široké okolí. Premonstráti dbali na rozvoj svého největšího poddanského města a roku 1378 obdařili měšťany novými právy a svobodami. Došlo zřejmě ke změně z norimberského práva na staroměstské, odvolacím místem byla Plzeň. Husitské války znamenaly zastavení rozvoje města, které bylo roku 1421 obsazeno Janem Žižkou v souvislosti s dobytím chotěšovského kláštera. Můžeme předpokládat, že město bylo jako církevní majetek těžce popleněno. Císař Zikmund sice Dobřany roku 1437 zastavil svému lékaři, jak bylo tehdy v případě klášterního majetku obvyklé, ale premonstrátům se jej brzy podařilo získat zpět. Za vlády Jiříka z Poděbrad došlo ke sporům měšťanů s klášterní vrchností. Nové výsady udělené Jíříkem z Poděbrad, však král Vladislav II. na naléhání premonstrátů roku 1509 zrušil a donutil měšťany k řádnému placení daní. Dobřanská obec vlastnila poddané ve vsi Tymákov, které směnila roku 1561 s rokycanskými poddanými v Horní Lukavici. Ve městě byl klášterní hospodářský dvůr, byl zde i dvůr nápravní. Roku 1585 získalo město clo, jehož výnos mělo věnovat na opravu mostu a cest. Vzhledem k církevní vrchnosti zůstalo město katolické i v období sílící reformace. Přestože bylo snaho kláštera dále omezovat městskou samosprávu, bylo 16. století dobou hospodářského rozkvětu, který zastavila až třicetiletá válka. V jejím počátku poskytla dobřanská vrchnost na obranu Plzně před Mansfeldem oddíl vojska, ve kterém bylo i 18 dobřanských. Dobřany byly, stejně jako vylidněný klášter, odsazeny Mansfeldovými oddíly, které brzy poté dobyly i Plzeň. Na proboštu vymohl Mansfeld velké výkupné, na které si musel probošt půjčit od stodských a dobřanských měšťanů, kterým za úhradu na deset let zastavil pivovar. Roku 1618 byl z rozhodnutí stavovské vlády zastaven Arnoštu Mansfeldovi klášterní majetek. Dobřany se Vstiší, Vodním Újezdem, Šlovicemi a Robčicemi získal Jáchym Lubský z Lub na Řenčích, Snopoušovech a Lukavici. Pohromou bylo přepadení města oddílem císařské chorvatské jízdy roku 1620, při kterém bylo město vypleněno, několik měšťanů zabito a město zapáleno. Vyhořela většina domů, oba kostely i radnice s městským archivem. Další požár způsobyli vojáci Valdštejnovy armády, ubytovaní ve městě při tažení roku 1632. Tentokrát zůstaly ušetřeny oba kostely a několik domů. Dobřany měly význam pro procházející armády nejen jako obilnice. Byl zde i mlýn na střelný prach, a proto se zde střídala jedna armáda za druhou. Roku 1639 muselo město zaplatit výpalné švédským oddílům generála Bannéra. Roku 1645 vyplenily město oddíly švédského generála Torstensona a měšťané se zachránili útěkem do Plzně. Přehledný obraz o situaci města po skončení války poskytuje berní rula z roku 1654. Ještě tehdy bylo ve městě dvacet pustých domů, ale komisaři hodnotili situaci jako nadějnou. Bylo zde 44 osedlých sousedů, jeden soused pustý a pustý mlýn, 26 chalupníků a 24 drobných hospodářů. Mnozí z nich vyhořeli roku 1656, 1671 nebo 1690. z řemesel byly nejpočetnější ševci a sládci (5), pekaři , řezníci (3). Dva mlynáři, kováři, tkalci a bečváři. Město bylo dosídleno rodinami ze Saska a Bavorska, postupující germanizace se projevila na výhradném německém vedení městských knih od roku 1654.Tip: nejlepší výběr dovolených 2024
Napište (nechte si napsat) recenzi. Hodnocení a kritika webu Web-Recenze.cz | Reklama zde