Audiodrom má v podtitulku „hudba a zvuk“. To jsou dvě rozdílné věci. My, fanoušci skvělého a ještě skvělejšího zvuku máme často sklon zapomínat, že ty ukrutně drahé krabičky, co máme doma, mají jediné poslání – zprostředkovat nám radost z hudby.
A přesto existuje ta opojná závrať, kdy se na vás z extrémně analytické sestavy sype jeden detail za druhým. Závrať, kdy můžete pozorovat nahrávku jak pod mikroskopem, kdy se vzdycháme blahem v okamžiku, kdy jasně identifikujeme zvuk vrzající židle pod sólistou orchestru nebo hluk za okny koncertního sálu. Zlobíme se na zvukaře, když se mu práce příliš nepovedla, a máme přirozenou tendenci při poslechu upřednostňovat kompilace specializovaných vydavatelství. Stačí navštívit jakoukoli audio výstavu a poslouchat, co si lidé se sebou přinášejí. Ale znáte určitě i pocit, když vás oblíbená skladba v autorádiu přinutí podupovat si do rytmu a nevědomky víc a víc stlačovat plynový pedál bez toho, abyste zkoumali barvy jednotlivých nástrojů nebo lokalizaci prostorové scény s chirurgickou přesností. Proto je cílem audiodromu především hudba, reprodukovaná jak nejlépe to jde.