Základním principem homeopatické léčby je poučka: podobné se léčí podobným (similia similibus curantur). Z tohoto principu - podobnosti léku a nemoci - vycházíme při hledání homeopatického léku. Homeopatické léky jsou vyrobeny tak, že postihují tyto zcela konkrétní projevy na emoční nebo mentální úrovni. Dokáží to proto, že v sobě nenesou hrubou materii, ale vyšší energetickou úroveň látek (minerálů, rostlin, živočichů, nemocí), z kterých byly připraveny.
Práce homeopata spočívá v tom, určit centrální narušení (používá se termín blud) pacienta a najít tomu odpovídající homeopatický lék postihující tento blud a jehož symptomy (příznaky) se shodují s příznaky pacienta. Jak bylo řečeno, homeopatické léky v sobě prakticky nenesou nic z hrubé materie původní látky. Tím jsme se dotkli druhého zákona homeopatické léčby. Je potřeba použít co nejmenší dávku léku. Zakladatel homeopatie objevil zvláštní ředící posup, zvaný potenciace. Tak získáváme z původních látek čisté esence schopné postihnout víc než tělo, ale také emoce a mentální stav. Homeopatie a její homeopatické léky neléčí jednotlivé příznaky nemoci, ale povzbuzují tzv. vitální (životní) sílu v nás. Ona si už udělá pořádek sama. Tento léčebný proces s sebou nese návrat některých dříve prodělaných potíží. Podle jakých pravidel se tato ozdravná akce děje, vypozoroval americký homeopat C.Hering, proto se hovoří o Heringových zákonech: 1. Z nitra ven. To znamená, že nejprve jsou uzdravovány vnitřní hluboce uložené problémy. Např. psychické potíže. Potom reakce na lék postupuje k povrchu. Od mysli k emocím, pak k fyzickým orgánům (nejprve vnitřní orgány, nakonec kůže). 2. Léčebný efekt postupuje shora dolů (vyrážka odchází nejprve z obličeje postupně směrem dolů, nakonec z nohou). 3. Příznaky ustupují (nebo se na chvíli znovu objevují a pak samy ustupují) v opačném sledu, než se objevily.