Kostival lékařský také hojně známí jako Černý kořen byl hojně využíván v tradiční bylinné medicíně na léčbu kostí, odtud i jeho název. Staré recepty a návody na zpracování, stejně jako historii a babská moudra naleznete níže. Kostival lékařský je vytrvalá asi 60-100 cm vysoká bylina. Jeho lodyha je přímá a v horních partiích se rozvětvuje. Listy jsou umístěny střídavě, mají vejčitě kopinatý až kopinatý tvar, jsou chlupaté. Z rubové strany listů je velmi výrazná žilnatina. Květy jsou v dvojvijanech, mají pětičetnou souměrnost. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové (vzácně i růžové a bílé). Roste především na hlinitých až jílovitých půdách, bohatých na živiny, slabě zásaditých až slabě kyselých. Z kostivalu se sbíral hlavně kořen, případně listy. Nejvíce cenných látek rostliny kostivalu obsahují na jaře, sbírá se proto během března a dubna – kořen také na konci vegetace, kdy rostlina sesychá, tj. v říjnu a listopadu.
Historie a použití Kostival lékařský je zmiňován již od 12. století jako léčivá rostlina. Obsahuje hlavně třísloviny, slizové látky, silice či alkaloidy. Sbírá se především kořen, někdy i list a měl by se užívat zevně, protože obsahuje alkaloidy, které mohou být karcinogenní a při delším vnitřním užívání mohou poškozovat organismus. Používal se především jako mast nebo na obklady - na zlomeniny, při zánětu žil, při pohmožděninách. Věřilo se, že podporuje tvorbu červených krvinek. Působí protizánětlivě a má příznivé účinky na záněty žaludeční sliznice.